O řezbářství

Řezbářství je starodávné řemeslo, které člověka provází již od počátků jeho existence a v proměnách věků a kultur se v něm zrcadlí vývoj celého lidského bytí. Dřevo je přírodní a po staletí snadno dostupný materiál. V přímém kontaktu se dřevem člověk jeho opracováním velmi obohacuje své veškeré smysly. V současné době předimenzované novými technologiemi a materiály se spousta lidí vrací k prapůvodním přírodním technikám a dovednostem a řezbářství se těší u široké veřejnosti čím dál tím větší oblibě.

Co se dozvíte o dřevu – základním materiálu

Na našich kurzech se dozvíte jak rozlišovat jednotlivé druhy dřev, jaké dřevo je pro řezbáře vhodné a které je naopak nevhodné, jak se jednotlivé druhy liší ve svém opracování, pro které konkrétní předměty se hodí určitý druh dřeva atd. Povíme si o rozdělení dřev podle stavby a také podle tvrdosti. Ukážeme si, jak se liší dřevo stejného druhu stromu, např. to, které rostlo ve vlhkém prostředí a jiné stejného druhu, které rostlo v suchých podmínkách. Jejich stavba letokruhů bývá velice rozdílná, u dřeva z míst, kde bylo více vláhy, jsou letokruhy řídké a stavba dřeva nebývá příliš pevná. Pak se může dřevo bortit pod dlátem. Dřevo ze suchých míst je většinou hustší a vhodnější na detailnější řezbu, ale zase v něm mohou být praskliny.

Také se dozvíte jak dřevo pro řezbářství získat, jak nakládat s čerstvým dřevem, jak ho uskladňovat, kdy je vhodné ho začít používat, jak se vyhnout napadení dřeva dřevokaznými houbami a hmyzem atd.

Seznámíte se dřevem nejvhodnějším pro řezbáře - s lipovým dřevem. Je to dřevo měkké a přitom pevné, velice dobře opracovatelné, které se při správném opracování pod dlátem neštípe či nebortí a umožňuje, na rozdíl od ostatních materiálů, i tzv. mírné opracování proti létům. Jeho léta jsou téměř neznatelná, dřevo je tedy celistvé a svojí stavbou vhodné i na jemné detaily. S tímto světlým dřevem budeme v dílně nejčastěji pracovat a brzy ho i začátečníci rozeznají od jiných dřevin.

Další druhy dřev, se kterými se u nás na kurzu můžete nejčastěji setkat, je dřevo ořechové, třešňové, olšové, bukové, jasanové, javorové, borovicové a další. Jak je známé, dřevo je důležité kácet v zimním období, kdy obsahuje nejméně mízy a pak ho následně co nejrychleji zpracovat.

Na kurzech využíváme dřevo kvalitní a vyschlé minimálně 3 roky. Dřevo, které je syrové, se sice snadněji opracovává, ale tzv. stále pracuje. To znamená, že je při svém sesychání náchylnější ke vzniku prasklin a trhlin, které nás mohou nepříjemně při jeho opracování překvapit.

Pokud dřevo není řízeně sušené ve speciálních sušárnách a necháme čerstvý kmen jen tak volně ležet a vysychat, jeho vnitřní pnutí při sesychání ho většinou od čelních příčných řezů rozpraská, a tím ho znehodnotí. Proto je vhodné čerstvý materiál v kmenu podélně rozříznout a zpomalit sesychání v jeho čelech nátěrem jakoukoli barvou, např. latexem, u některých dřevin je vhodné ihned odstranit kůru a u jiných je lepší jí na kmenu zanechat. Potom je nutné rozpůlený materiál (pomocí motorové pily nebo rozštípnutím pomocí klínů) bezpečně uskladnit, nejlépe v místech kde proudí vzduch, kde není vlhkost a nehrozí napadení dřevokazným hmyzem a plísněmi. Vhodná je např. větraná půda či různé přístřešky na zahradě. Někdy se záměrně dřevo ještě dává do slámy, aby se co nejvíce zpomalilo vysychání a aby bylo v co nejstálejších okolních podmínkách. Samozřejmě, že nejlepší je hned čerstvě pokácené dřevo rozřezat na prkna a fošny a uložit ho pečlivě proložené do od povětrnostních vlivů chráněných hrání, ale to většinou v domácích podmínkách není možné. Někdy se řezbáři snaží urychlit vysychání dřeva v profesionálních průmyslových sušárnách, ale odtamtud hrozí nebezpečí, že dřevo může být vysušené nestejnoměrně a nebo může být přesušené a mohou vznikat deformace a jeho borcení. Proto je nejvhodnější nechat dřevo vysušovat přirozeně a obrnit se trpělivostí.

Pro útěchu uvedeme, že se dříve pracovalo i se dřevem mokrým, hlavně při tvorbě velkých plastik, např. figury v kostelech apod. Měkké dřevo bylo ihned po dokončení plastiky vydlabáno, aby stěny dřevořezby byly přibližně o stejné tloušťce a dřevo tak mohlo stejnoměrně sesychat. I přesto v těchto velkých sochách mohly vznikat praskliny. V historii se ale nejčastěji používala jako závěrečná technika polychromie ( několikrát nanesená kolorovaná křídová vrstva po přebroušení na povrchu kolorovaná). Před jejím nanesením byly vzniklé praskliny vytmeleny a vyšpánovány (vysazeny stejným materiálem) a pod krycí křídovou vrstvou nebyly patrné.

Měli bychom mít na paměti, že je dřevo hygroskopické, a i léta vyschlé dřevo, které bylo umístěno venku v chráněné hráni, po přenesení do místnosti může začít praskat. Proto je nutné nechat dřevo postupně temperovat a teprve potom s ním pracovat. Mnoho dalšího o zpracování a ochraně dřeva se dozvíte na našich kurzech a nebo v odborné literatuře.

Co se dozvíte o dlátech a dalším řezbářského vybavení

Na našich kurzech pracujeme hlavně s nejkvalitnějšími dláty na současném trhu - se švýcarskými dláty značky Pfeil. V našich lekcích si povíme, jaká je další současná nabídka dlát na trhu a jak se mezi nimi orientovat. Začátečníkům vysvětlíme a ukážeme, jak se dláta používají a podle čeho volíme jednotlivé profily a velikosti dlát k jednotlivým řezům a opracovávání. Také si řekneme, jak se pozná dláto správně zakalené a nebo to, které je nekvalitní a nevhodné (takových je na trhu bohužel mnoho).

Ukážeme si jaké jsou rozdíly mezi dláty truhlářskými a dláty řezbářskými.

Předvedeme si, jak se jednotlivá dláta brousí a jaké je k tomu potřebné mít brousky a další vybavení. Podle Vašeho zájmu se můžete sami naučit dláta brousit. Je to zprvu docela náročná dovednost k osvojení. Brousí se postupně od nejhrubších, většinou karborundových, brousků. V případě, že je dláto hodně tupé nebo má ostří špatný sklon se brousí na elektrické brusce, kterou se formátuje základní brusná plocha. Potom se přechází od hrubších zrnitostí brousků ručně až po nejjemnější brousky typu břidlice a profilovaný arkansaský mramor, který je nejvhodnější k závěrečnému obtahování ostří a také odbrušování tzv. grotu z vnitřní strany dláta. V úplném závěru je dobré mít pro finální
obtahování silnější kus pevné kůže. Na našich kurzech si porovnáme rovněž různé možnosti a postupy při broušení dlát. Brousíme vždy za mokra, buď tzv. na vodě nebo na petroleji. Sklon brusné plochy se volí podle nejčastěji opracovávaného materiálu. Do tvrdého dřeva je vhodnější mít sklon základní broušené plochy tupější, čím je dřevo měkčí, můžeme si dláto dovolit nabrousit v ostřejším sklonu. Ukážeme si čemu se říká když dláto tzv. píše a mnoho dalšího.

Dláta jsou ostrá jako břitva, a proto je potřeba s nimi zacházet opatrně a dávat si velký pozor na to, abychom nevhodnou manipulací dláta zbytečně netupili. Při častém přemisťování je dobré mít na dlátka ušitý futrál z pevné látky, do kterého se dláta jednoduše a rychle zabalí a jejich ostří jsou chráněná. Na kurzech se také dozvíte které dláto přiřadit k jakému lidovému názvu, jako je holajzník, flach, kozí nožka, véčko, rybí ocas, houpačka a lžička nebo háček apod.

Pokud budete s řezbářstvím začínat a přemýšlíte, že si dopředu koupíte např. z katalogu, přes internet nebo ve výtvarných potřebách základní sadu dlát, může to být trochu ošemetné, protože si nástroj většinou nemůžete předem ohmatat a zjistit, zda je to opravdu to pravé právě pro Vás. Je lepší si nejdříve dláta na kurzech vyzkoušet a promyslet, jakým směrem byste asi chtěli, aby Vaše práce dál směřovala. Jiné profily dlát totiž budete potřebovat na velké zahradní plastiky z kmenů a jiné zase na ornamentální řezbu nebo třeba na perníkové formy či loutky. Pokud neplánujete do dlát investovat ve velkém a rovnou koupit kompletní sadu (je to velice nákladná záležitost) vřele doporučujeme pořídit si základních 5-6 kvalitních dlát a postupně dokupovat další potřebné profily. Když je dláto kvalitní, nemusí se tak často brousit jako dláta levná a nekvalitní.

Řezbářská dláta, jak již bylo řečeno, se vyrábějí v různých šířkách a zakřiveních (vydutí profilu). Profil dláta se u novějších typů označuje číslem. Čím je zakřivení menší a dláto plošší, tím je číslo nižší. Takže dláto číslo 2 je téměř rovné a dláto číslo 11 je hluboce půlkulaté s profilem do písmene U. Označení dlát má ještě druhé číslo a to znamená šířku profilu.

Velká dláta s hrubou rukojetí používáme na velké sochy a na opracovávání dřeva pomocí úderů řezbářské paličky. Jemnější dláta na ruční opracování a na drobnější řezby a velmi drobná dláta na nejjemnější detaily. Rovněž tvarování držadel dlát je pro řezbáře důležité. Většinou z praktických důvodů nebývají kulatá, a to proto, aby se dláta neskoulela při práci z ponku dolů na zem a pádem se tak zbytečně netupila nebo nedošlo ke zranění. Držadla bývají šesti- až osmiúhlé a jejich délka je uzpůsobená délce ostří. Čím kratší je kovová část dláta, tím delší by mělo být držadlo a naopak.