O řezbářství
Řezbářství je starodávné řemeslo, které člověka provází již od počátků jeho existence a v proměnách věků a kultur se v něm zrcadlí vývoj celého lidského bytí. Dřevo je přírodní a po staletí snadno dostupný materiál. V přímém kontaktu se dřevem člověk jeho opracováním velmi obohacuje své veškeré smysly. V současné době předimenzované novými technologiemi a materiály se spousta lidí vrací k prapůvodním přírodním technikám a dovednostem a řezbářství se těší u široké veřejnosti čím dál tím větší oblibě.
A aby to nebylo až tak úplně jednoduché, tak pod pojmem řezbářství se toho může ukrývat opravdu hodně, spousta různých technik a přístupů: volná abstraktní řezba, ornamentální řezbářství, vrubořezová technika, loutkářství, figurální a portrétní tvorba, betlémářství, výroba hraček, tvorba dřevěných šperků, užitkové přeměty, dekorativní nábytek, vyřezávané rámy, perníkové formy, reliéfní tvorba, historické repliky, skandinávský styl, nožíkaření, dotváření samorostů, inkrustace, řezba v netypických materiálech a spoustu dalšího. Do čeho budete mít chuť se u nás v dílně pustit pro začátek Vy?
Co se dozvíte o dřevu – základním materiálu
Na našich kurzech se dozvíte jak rozlišovat jednotlivé druhy dřev, jaké dřevo je pro řezbáře vhodné a které je naopak nevhodné, jak se jednotlivé druhy liší ve svém opracování, pro které konkrétní předměty se hodí určitý druh dřeva atd. Povíme si o rozdělení dřev podle stavby a také podle tvrdosti. Ukážeme si, jak se liší dřevo stejného druhu stromu, např. to, které rostlo ve vlhkém prostředí a jiné stejného druhu, které rostlo v suchých podmínkách. Jejich stavba letokruhů bývá velice rozdílná, u dřeva z míst, kde bylo více vláhy, jsou letokruhy řídké a stavba dřeva nebývá příliš pevná. Pak se může dřevo bortit pod dlátem. Dřevo ze suchých míst je většinou hustší a vhodnější na detailnější řezbu, ale zase v něm mohou být praskliny.
Také se dozvíte, jak dřevo pro řezbářství získat, jak nakládat s čerstvým dřevem, jak ho uskladňovat, kdy je vhodné ho začít používat, jak se vyhnout napadení dřeva dřevokaznými houbami a hmyzem atd.
Seznámíte se dřevem nejvhodnějším pro řezbáře - s lipovým dřevem. Je to dřevo měkké a přitom pevné, velice dobře opracovatelné, které se při správném opracování pod dlátem neštípe či nebortí a umožňuje, na rozdíl od ostatních materiálů, i tzv. mírné opracování proti létům. Jeho léta jsou téměř neznatelná, dřevo je tedy celistvé a svojí stavbou vhodné i na jemné detaily. S tímto světlým dřevem budeme v dílně nejčastěji pracovat a brzy ho i začátečníci rozeznají od jiných dřevin.
Další druhy dřev, se kterými se u nás na kurzu můžete nejčastěji setkat, je dřevo ořechové, třešňové, švestkové,olšové, jasanové, javorové, morušové, borovicové a další.
Na kurzech využíváme dřevo kvalitní a vyschlé minimálně 3 roky. Dřevo, které je syrové, se sice snadněji opracovává, ale taky tzv. stále pracuje. To znamená, že je při svém sesychání náchylnější ke vzniku prasklin a trhlin, které nás mohou nepříjemně při jeho opracování překvapit.
Pokud dřevo není řízeně sušené ve speciálních sušárnách a necháme čerstvý kmen jen tak volně ležet a vysychat, jeho vnitřní pnutí při sesychání ho většinou od čelních příčných řezů rozpraská, a tím ho znehodnotí. Proto je vhodné čerstvý materiál v kmenu podélně rozříznout a zpomalit sesychání v jeho čelech nátěrem jakoukoli barvou, např. latexem, u některých dřevin je vhodné ihned odstranit kůru a u jiných je lepší jí na kmenu zanechat. Potom je nutné rozpůlený materiál (pomocí motorové pily nebo rozštípnout pomocí klínů) bezpečně uskladnit, nejlépe v místech kde proudí vzduch, kde není vlhkost a nehrozí napadení dřevokazným hmyzem a plísněmi. Vhodná je např. větraná půda či různé přístřešky na zahradě. Někdy se záměrně dřevo ještě dává do slámy, aby se co nejvíce zpomalilo vysychání a aby bylo v co nejstálejších okolních podmínkách. Samozřejmě, že nejlepší je hned čerstvě pokácené dřevo rozřezat na prkna a fošny a uložit ho pečlivě proložené do od povětrnostních vlivů chráněných hrání, ale to většinou v domácích podmínkách není možné. Někdy se řezbáři snaží urychlit vysychání dřeva v profesionálních průmyslových sušárnách, ale odtamtud hrozí nebezpečí, že dřevo může být vysušené nestejnoměrně a nebo může být přesušené a mohou vznikat deformace a jeho borcení. Proto je nejvhodnější nechat dřevo vysušovat přirozeně a obrnit se trpělivostí.
Pro útěchu uvedeme, že se dříve pracovalo i se dřevem mokrým, hlavně při tvorbě velkých plastik, např. figury v kostelech apod. Měkké dřevo bylo ihned po dokončení plastiky vydlabáno, aby stěny dřevořezby byly přibližně o stejné tloušťce a dřevo tak mohlo stejnoměrně sesychat. I přesto v těchto velkých sochách mohly vznikat praskliny. V historii se ale nejčastěji používala jako závěrečná technika polychromie ( několikrát nanesená kolorovaná křídová vrstva po přebroušení na povrchu kolorovaná). Před jejím nanesením byly vzniklé praskliny vytmeleny a vyšpánovány (vysazeny stejným materiálem) a pod krycí křídovou vrstvou nebyly patrné.
Měli bychom mít na paměti, že je dřevo hygroskopické, a i léta vyschlé dřevo, které bylo umístěno venku v chráněné hráni, po přenesení do místnosti může začít praskat. Proto je nutné nechat dřevo postupně temperovat a teprve potom s ním pracovat. Toto a mnoho dalšího o zpracování a ochraně dřeva se dozvíte na našich kurzech a nebo v odborné literatuře.